Účast na semináři „Přeshraničně posilujme ženská práva“

Semináře se zúčastnili zástupkyně a zástupci vládních i nevládních organizací Saska, Polska a České republiky.

Po úvodních slovech byl program rozčleněn do dvou návazných panelových diskuzí, které se tematicky částečně prolínaly.

Účelem diskusního fóra bylo poskytnutí základních informací a vyjádření solidarity mezi ženami, neboť i přes zlepšující se situaci, společnosti všech zemí, ve společnosti všech zúčastněných zemí přetrvává slabší ekonomická nezávislost žen, nerovnoměrné odměňování, potratový zákon a vliv církve na postavení žen v Polsku. Z úvodní debaty též vyplynulo, že je nutné více podporovat ženy v zapojení do rozhodování ve správních orgánech a muže do slučitelnosti rodiny, péče a práce.

V první panelové diskuzi „Emancipace žen v Trojzemí: „Co odlišuje a co spojuje Sasko, Českou republiku a Polsko 20 let po vstupu Česka a Polska do EU?“, které se zúčastnily Gesine Märtens (státní tajemnice na saském Státním ministerstvu spravedlnosti
a pro demokracii, Evropu a rovnost), Klára Kocmanová (poslankyně PSP ČR
a místopředsedkyně Pirátské strany) a Katarzyna Elźbieta Lubiniecka-Róźylo (zmocněnkyně pro rovnost žen a mužů) v Dolnoslezském vojvodství, se aktérky zamýšlely nad situací žen v těchto zemích. Ačkoliv ženy v roce 1989 aktivně pomáhaly při změně politických režimů
na demokratické společnosti a vstupu do Evropské unie,  v dalších letech se už v ní nedokázaly více prosadit a seberealizovat a nepokračovaly v naplnění jejich ženských práv. Proto se hovořilo o nutnosti větší ekonomické nezávislostí žen a stále přetrvávajícím problému rozdílnosti platů žen a mužů, ale i o společné aktivní účasti žen političek a mužů politiků napříč politickým spektrem při nedávném úspěšném prosazení redefinice znásilnění v české legislativě, kde tentokrát pozitivní roli sehrála i média.

Druhá panelová diskuze „Odolnost a rovnost - jak lze stabilizovat práva žen a učinit je nezvratnými“, kde vystoupily Susanne Köhler (předsedkyně Zemské rady žen Saska), Johana Jonáková (ředitelka Gender Studies, o.p.s.), Radan Šafařík (ředitel odboru rovnosti žena mužů, Úřad vlády ČR) a Joanna Stanczyk (představitelka Dolnoslezského kongresu žen) tematicky navázala diskuzí o právech žen. Diskutující hovořili o procesu ratifikace a důvodech neratifikace Istanbulské úmluvy ze strany České republiky, kdy není potřeba měnit už stávající legislativu, neboť pokrývá řešení a trestání násilí dostatečně, jen problém spočívá v její aplikaci. Čeští zástupci poukázali i na problém (ne)přijetí termínu „gender“ českou společností jako cosi nejasného, vágního a tudíž ohrožujícího. V polské společnosti je patrný nezájem
o tato témata, a ačkoliv Polsko ratifikovalo Istanbulskou úmluvu, v praxi se nedodržuje. Zástupkyně Saska zmínily i takové podněty, aby municipality mohly poskytovat bezplatnou hromadnou dopravu, aby se ženy snadněji dostávaly do práce, zlepšení dostupnosti předškolních zařízení pro děti či volby dobrého vedení obce. Právě města a obce by svými vyváženými skutky měly vytvářet genderovou rovnost na regionální úrovni.